Zápisky velblouda z války, kterou nikdo nevidí.

O tom že vztahy jsou na palici

9. května 2018 v 18:50 | Velbloud
Šťastné soužití je kavárie a boj se všemi démony světa. Je to strojek na maso a nedá se ochcat.
.
 

Dva měsíce

9. března 2018 v 1:06 | Velbloud
...dva společné měsíce slaví Velbloud a německý hipík.
.

A story pokračuje...

30. ledna 2018 v 1:56 | Velbloud
Je to akorát dva týdny, co jsem obydlela znovu ostrov a kde se vzal tu se vzal, za svou polovičku mě adoptoval téměř proti mé vůli šílený německý hippie.
Ráda bych řekla, že je to vítaná změna oproti boxerům loni, ale bohužel shledávám nápadnou podobnost... Ale třea se pletu.
.
 


The Glass Castle (2017)

22. ledna 2018 v 2:55 | Velbloud
Vynikající film, ale málem jsem u něj zemřela. Je to temné, zoufalé, cynicky realistické vypobnění dysfunkční rodiny se vším všudy, včetně morální agonie, kterou zažívá hlavní postava. Hodně silný kafe...
(Pozor, jsou tu spoilery)
.

Země zaslíbená

15. ledna 2018 v 20:02 | Velbloud
A Velbloudovi se v ní nelíbí. O tom, že Velbloud je asi už fakt retard...
.

Takový ten pocit...

9. ledna 2018 v 0:15 | Velbloud
Když vám váš taťka přívětivě a laskavě slibuje najednou všechno, co jste si kdy přáli za to, že neodjedete na studia do Anglie. Byt, peníze, podporu, jistou práci... A uhrává to na jednu z vašich nejbližších kamarádek, která tohle všechno má a její vztah s rodiči jsem jí vždycky tajně hrozně záviděla. Jenom, když zůstanete v dosahu. A vy přitom víte, že když povolíte ze své vize a opravdu zůstanete, a ty plané sliby se nějakým zázrakem možná projednou i vyplní, bude tam pokaždé a navždy nějaké "ale" a zas pojedeme odznova a já si budu nadávat, že jsem tomu blbka zase věřila a už se docela určitě zblázním. K čemu vůbec tohle všechno je dva dny před odletem? Vždyť jsem řekla, že si budeme volat. Víc se po mně teď ani chtít nedá.

Tohle je možná ještě horší, než když se tady křičí.

Párkrát mě naivně napadlo, že by mohli být pyšní, že jejich dcera chce na doktorát. A že sami mezičas zkusí věnovat sebepoznání a osobnímu růstu, že až se vrátím, budeme si rozumět.

Jsem fakt naivní, kamarádi maj pravdu.


Moje skoro-anorexie

4. ledna 2018 v 13:34 | Velbloud
Když byl Velbloud malý (cca tak do 13-ti let), byl to docela buclík. S příchodem puberty si Velbloud začal připadat jako buřt a rozhodl se to změnit. A málem se to pěkně zvrhlo.


Výčitky svědomí a komplexy

2. ledna 2018 v 16:05 | Velbloud
Aneb pestrá škála pocitů, díky kterým se cítíme jako odpadky. Angličtina pro to má evidentně z praktckých účelů slovo o pouhých pěti písmenkách - GUILT.


Jak se prchá z domu

30. prosince 2017 v 0:42 | Velbloud
Kalvárie osamostatňování a o tom, jak snadné je prodat svou duši.
.
.

Co mám proti slitování a odpouštění

29. prosince 2017 v 21:45 | Velbloud
V rovných mezilidských vztazích? Všechno.
.

Svině zvaná C-PTSD

29. prosince 2017 v 1:07 | Velbloud
Hovadina číslo 7 256 987: "Šílím celý život, ale teď se osamostatním a jsem pohodě. Nic se nestalo a jedu dál."
.
.

Psychologické násilí a manipulace

28. prosince 2017 v 19:54 | Velbloud
.
Ne všechny nástroje komunikace jsou čisté a ne všechny prostředky k získání toho, co chceme jsou fér.

Nejen minulost, ale životní styl, bejby

27. prosince 2017 v 22:01 | Velbloud

.
Uzavřela jsem sázku se ségrou. Že si nikdy nenabrnknu nikoho, kdo by byl jako náš taťka. Žádnou bližší představu jsem neměla, jen to, že musí být naprosto ale úplně jiný. Někdo, s kým si budu rozumět, kdo si mě bude vážit a kdo mě docení takovou, jaká jsem. Hahaha, řehtaly se tomu sudičky ještě předtím, než jsem vůbec uměla chodit. Hahaha, ty huso! Kdyby to bylo takhle jednoduché.

Ani můj cirkus, ani moje opičky

27. prosince 2017 v 18:09 | Velbloud
O tom, jak jsem přestala zachraňovat lidi.
.

Jedno velké rodinné divadlo

27. prosince 2017 v 0:43 | Velbloud
Ve funkční rodině má každý své místo. Každý má hlas a plní svou přirozenou roli - rodiče jsou rodiči a děti mohou bez obav být dětmi. V nefunkční rodině to tak ale není. Potřeby dětí se musí přizpůsobovat emočním potřebám rodičů a většinou veškerá energie padne na zamaskování toho, jak moc to tady neklape... Každý má svou roli. A běda jak ji neplní.
.

Ehm...

26. prosince 2017 v 23:16 | Velbloud
Jelikož mi Vánoce neuvěřitelně lezou krkem, dám sem radši obrázek Al Pacina. Tak.
.
.

Kdo je Velbloud

23. prosince 2017 v 11:42 | Velbloud
To by Velbloud taky rád věděl...


Jenom můj problém?

22. prosince 2017 v 22:45 | Velbloud

.
Jedna věc mě už dávno zaráží. A to, jak často se setkávám s naprostým nepochopením u lidí, kteří trpí úplně stejným problémem. Většinou to začne tak, že mi jsou z nějakého důvodu sympatičtí. Postupem rozhovoru v duchu tipuji, jestli problém bude mamka, otec, nebo oba, případě ještě někdo další. Většinou se trefím. A víte co? Dotyčný to většinou vůbec netuší. Zatímco v anglicky mluvícím světě existují stovky blogů dospělých dětí alkoholiků nebo narcistických rodičů, existojí fóra, online poradny a místa, kam člověk může napsat anonymně jen tak pro radu a podporu a narazí na hromady lidí, kteří si prošli tím samým, u nás jsem nenašla na tohle téma vůbec nic. Jak se říká, když zahříváte vodu v hrnci s žábou pomalu, nepozná nebezpečí a nevyskočí. Zdá se mi, že vzhledem k tomu, jak uzavřený je náš národ, je naše země zemí vařených žab.

Ženy co nenávidí muže

22. prosince 2017 v 21:19 | Velbloud
Hraniční porucha osobnosti aneb narcis hledá ženu.
.
.

Muži co nenávidí ženy

21. prosince 2017 v 0:09 | Velbloud
Už od dob, co na sebe jeden týpek v Řecku tak dlouho koukal do zrcadla na hladině, až se utopil, s lidmi trpícími zmíněnou poruchou bývají často trable. Jeden si balí stovky bab v Itálii čistě pro své prasácké potěšení, jiný si nechá napráskat u Waterloo. Ve vzdálené historii se nad tím můžeme ušklíbnout. Ve stejné domáctnosti se z toho můžeme zbláznit.



Kam dál