Zápisky velblouda z války, kterou nikdo nevidí.

Jedno velké rodinné divadlo

27. prosince 2017 v 0:43 | Velbloud
Ve funkční rodině má každý své místo. Každý má hlas a plní svou přirozenou roli - rodiče jsou rodiči a děti mohou bez obav být dětmi. V nefunkční rodině to tak ale není. Potřeby dětí se musí přizpůsobovat emočním potřebám rodičů a většinou veškerá energie padne na zamaskování toho, jak moc to tady neklape... Každý má svou roli. A běda jak ji neplní.
.

..
.
Ve své knize Chance: Hope and Health for the Alcoholic Family, rodinná terapeutka Sharon Wegscheider-Cruse popisuje osm základních rolí v dysfunkční rodině. Členové je na sebe berou (respektive, jsou okolnostmi donuceni je na sebe vzít) a zajišťují tím v rodině jakousi rovnováhu, za cenu osobního štěstí a napnění. To, jakou roli kdo v rodině hraje určuje jeho charakter, vlastnosti nebo třeba i pořadí narození.

1) Nefunkční člen rodiny

Může jít o rodiče postiženou poruchou osobnosti, případně závislého na alkoholu nebo něčem jiným. V jeho emočním životě je něco šeredně špatně, on to ale nevidí nebo nechce vidět ani řešit. Stejně tak musí zavírat oči i všichni ostatní...

2) Pečující člen rodiny - druhý rodič

Zjednodušeně řečeno, rodič, který trpí a kryje neomluvitelné chování svého protějšku. Pokud je jeden z rodičů narcistický a druhý kodependentní, narcis se chová jako bezpáteřní svině a kodependent si to nejenom nechá líbit, ale dokonce žije v přesvědčení, že přesně takovouhle šikanu si i zaslouží. Často má pověst neuvěřitelně "až moc" hodného člověka, který se sebou prostě nechává orat...

V mém případě si rodiče role předávají. Jeden kryje dysfunkční chování toho druhého a to s neuvěřitelnou vervou.


3) Obětní beran

Tak to jsem já, kromě oho, že jsem taky pečovač dle bodu 2. Minimálně dvacet let svého života.
Dítě, které je obšťastněno rolí obětního berana (tzv. "Scapegoat") je terčem negativních projekcí narcistického rodiče. Jelikož narcis chyby nedělá, na vině musí být nutně někdo jiný. Není moc časté, aby tuto roli hrálo nejstarší dítě, nicméně v situaci, kdy jako první dítě do zarytě šovinistické tradiční rodiny příjde holka se zálibou ve westernech, nemá moc jiných možností, jak skončit... Náš taťka má s ženami obrovský problém (né, že bych se tomu nějak víc divila, když si vzpomenu na naší babičku), nicméně mě docela uráželo, že mě se všemi hází do jednoho pytle.

Dítě plnící tuto roli bývá označováno jako "problémové", "černá ovce rodiny" a často se může uchylovat k drogám nebo alkoholu. Na rozdíl od ostatních rolí má ale mnohem zdravější vhled do toho, že je tady něco špatně. Já jsem byla pro zbytek s nádechem pasivní agrese označována jako "prostě jiná", ze strany taťky jako "sobecká", "neženská" a ze strany mamky jako "zvláštní a ve všem podobná taťkovi".

4) Maskot

Kašpárek rodiny. Jakmile začne vzrůstat napětí, maskot udělá pár opiček a hned je všechno "v pořádku". Až na to, že jinak se uznání ani zdravé pozornosti nedočká a navíc ho nikdo nebere vážně. V naší rodině je to moje mladší ségra, vždycky označována jako "ta divoká" (taky ne moc lichotivě). Jako nadaný a veselý extrovert dokázla neuvěřitelně roztomile bavit společnost klidně i hodiny. Tahle role je zrádná v tom, že se s ní jde snadno ztotožnit, ale hrozně těžko z ní vystoupit. Je to jako droga (ostatně jako všechno v nefunkční rodině). Teď si to pohnojila úplně, když zdrhla z domu a z maskota se přehoupla v obětního berana (takže jsme teď dvě, haha).

5) Hrdina

Je to dítě, které zajišťuje rodině "dobrý vzhled navenek". Většinou toho hodně dokázalo a je dáváno zbytku za příklad, je mu také mnohem víc dovolováno a trpěno. U nás to byl úplně jasně nejmladší brácha (hádejte proč). Narcistický rodič si do něj promítá vlastní pozitivní vlastnosti. I když to může znít idylicky, je tahle role úplně stejně na nic, jako všechny ostatní. Hrdina žije "ve zlaté kleci" a má velikou šanci že se sám v budoucnu stane narcisem. Není se sebou spokojený, často se stává workholikem, náchylný k vyhoření, uvnitř nejistý a zraněný, bez jakéhokoli vodítka k odpovědi proč.

6) Ztracené dítě

Je neviditelné. Vzhledem k tomu, že jsou všichni ostatní zaměstnáni svými problémy, tomuto členovi rodiny se nikdo nijak zvlášť nevěnuje. Často je asociální, plaché, s uměleckýi sklony, ztracené ve svém světě. Velice špatně navazuje vztahy a má problémy se sebevědomím i důvěrou. Znaky může nést i dítě, které rodiče v určitých situacích ignorovali.

Vystupňovaná sourozenecká rivalita je v narcistických rodinách zcela běžná. Rodiče ji často dokonce používají jako pojistku svojí moci - "rozdělit a opanovat". Ke cti svých rodičů musím říct, že nás (až doteď) nikdy cíleně neštvali proti sobě (spíš bylo trochu k pláči sledovat, jak jim do očí bijící nespravedlnost příjde často úplně normální). Přestože jsme se občas strašně štvali, jako sourozenci jsme vždycky drželi při sobě. Jsem si jistá, že bez vzájemné pomoci bychom všichni skončili špatně. Dost by mě zajímalo, jakou roli ve svých rodinách hráli naši...
.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama