Zápisky velblouda z války, kterou nikdo nevidí.

Moje skoro-anorexie

4. ledna 2018 v 13:34 | Velbloud
Když byl Velbloud malý (cca tak do 13-ti let), byl to docela buclík. S příchodem puberty si Velbloud začal připadat jako buřt a rozhodl se to změnit. A málem se to pěkně zvrhlo.


.
Přestože mi táta čas od času posměšně přezdíval "koblížek", moje rozhodnutí zhubnout se setkalo s naprostým odporem obou rodičů, které na druhou stranu evidentně děsně bavilo mě vykrmovat. "Kdo po tobě bude dojídat" "Neblázni, vždyť ty tak ráda jíš!" "Co na to děti v Africe?" zatnula jsem zuby a stála si tvrdohlavě za svým. Řešila jsem to ale radikálně. Žádná oficiální dieta. Prostě jsem natvrdo přestala skoro jíst.

Ke své radosti jsem opravdu zhubla a dost dlouho jsem si udržovala hranici 50 kg. A víte co? Nepomohlo to.

Byla jsem přesvědčená, že jsem i tak tlustá, a to navzdory hodnocení okolí, navzdory tomu, co jsem viděla v zrcadle, navzdory tomu, co říkala váha, navzdory všemu. K čemu jsou totiž fakta, když se cítíte být tlustí? To pak můžete hubnout až do soudného dne a s tím pocitem to nic neudělá. Pramen byl totiž někde jinde: "Bojím se, že TY si myslíš, že jsem tlustá." (myšleno rodiče - oba). Určitě musím být tlustá a nelíbit se jim tak, protože proč by mě jinak odmítali. Proto, pokaždé, když říkali "nejsi tlustá, nejsi tlustá, blabla bla" chápala jsem to jako kecy, prtotože se žádné přijetí nekonalo.

Místo toho jsem poslouchala u každého oběda tátův nekonečný proslov, že asi nejsem normální, že jsem vyhublá, že to je strašný, ať koukám přestat bláznit a začít jíst a vše bylo završeno řevem "počkej až tě vezmu k psychiatrovi!"

Ve třídě jsem měla kamarádku, která měla úplně stejný problém. A úplně stejného otce. Ani jedné z nás to tehdy nedošlo...

Celé hubnutí byla jedna velká obava, že pro naše nejsem dost. A byla to pravda. Pro rodiče s poruchou osobnosti opravdu nikdy nejsme dost, v tom je ten vtip. Není v jejich kapacitě brát lidi takové, jací jsou, musíme se s tím smířit. Trvalo ale dlouho, než mi tohle docvaklo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aurora Borealis Aurora Borealis | Web | 4. ledna 2018 v 14:02 | Reagovat

já jsem anorektička svým způsobem

2 Velbloud Velbloud | Web | 4. ledna 2018 v 14:08 | Reagovat

[1]: Tak na sebe hlavně dávej pozor. Zpětně u sebe vidím, že to za to nestálo, lidi jsou skvělí přesně takoví, jací jsou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama