Zápisky velblouda z války, kterou nikdo nevidí.

Takový ten pocit...

9. ledna 2018 v 0:15 | Velbloud
Když vám váš taťka přívětivě a laskavě slibuje najednou všechno, co jste si kdy přáli za to, že neodjedete na studia do Anglie. Byt, peníze, podporu, jistou práci... A uhrává to na jednu z vašich nejbližších kamarádek, která tohle všechno má a její vztah s rodiči jsem jí vždycky tajně hrozně záviděla. Jenom, když zůstanete v dosahu. A vy přitom víte, že když povolíte ze své vize a opravdu zůstanete, a ty plané sliby se nějakým zázrakem možná projednou i vyplní, bude tam pokaždé a navždy nějaké "ale" a zas pojedeme odznova a já si budu nadávat, že jsem tomu blbka zase věřila a už se docela určitě zblázním. K čemu vůbec tohle všechno je dva dny před odletem? Vždyť jsem řekla, že si budeme volat. Víc se po mně teď ani chtít nedá.

Tohle je možná ještě horší, než když se tady křičí.

Párkrát mě naivně napadlo, že by mohli být pyšní, že jejich dcera chce na doktorát. A že sami mezičas zkusí věnovat sebepoznání a osobnímu růstu, že až se vrátím, budeme si rozumět.

Jsem fakt naivní, kamarádi maj pravdu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama